Z-záhady

Ze světa záhad a vědy

Velkoměsta nám ničí mozky

Skupina německých vědců předložila ve své studii důkazy, že mozek venkovských a městských obyvatel vnímá stresové situace odlišně. Lidé žijící ve velkoměstech reagují na stres mnohem bolestněji než obyvatelé vesnic a malých měst. A nejen to – jejich neurofyziologické reakce na stres jsou tak intenzivní, že mohou vést až k destruktivním změnám v mozku.

Město a venkov, to jsou dva různé světy. Místo ticha venkovské usedlosti hluk motorových vozidel, místo trávy a stromů džungle betonových mrakodrapů, místo malého kruhu přátel tisíce lhostejných cizinců v ulicích. Není pochyb o tom, že jedinci, kteří vyrostli v klidu venkova se značně liší od obyvatel velkoměst. Myšleno co se týče návyků, tempa života a snad i některých psychologických charakteristik. Nicméně, až nedávno skupina německých vědců zjistila, že tyto rozdíly jsou mnohem hlubší. Mozek obyvatel měst doopravdy funguje jinak než těch, kteří žijí na venkově.

Vypozorované rozdíly nemluví ve prospěch městského života. Nejprve vědci zjistili, že mezi celoživotními obyvateli měst je dvakrát větší riziko vzniku schizofrenie. I když mechanismus vzniku této duševní poruchy je ještě málo prozkoumán, v tomto případě čísla hovoří sama za sebe. Není také překvapivé, že riziko úzkostných poruch je u obyvatel města o 21 % vyšší než u venkovanů. A výkyvy nálad trpí městská populace také téměř o 40 % častěji.

mozek a figurky

Mnoho sousedů, mozku smrt. Foto: lusi, stock.xchng

Nicméně, nedávné výsledky výzkumů překvapily i zkušené vědecké pracovníky. Výzkumníci univerzity v Heidelbergu v Německu a McGillovy univerzity v Kanadě zkoumali pomocí techniky funkční magnetické rezonance (fMRI) reakce na stres u lidí z různých oblastí. FMRI umožňuje nahrávat činnost funkčních oblastí mozku.

V tomto případě bylo cílem vědců zjistit, jak mozek účastníků experimentu reaguje na stresové situace. Padesát dobrovolníků řešilo v časovém limitu různé aritmetické problémy. Experimentátoři vědomě vytvořili pocit obav v účastnících, že nedokáží splnit své úkoly včas. Kromě změn v činnosti mozku, také změny srdeční frekvence, krevního tlaku a uvolňování pro stres specifických hormonů dobře posloužily jako indikátory příchodu stresu.

Účastníci pokusu byli rozděleni do tří skupin: obyvatelé venkova, obyvatelé malých měst s počtem obyvatel v řádu desítek tisíc lidí a obyvatelé velkoměst s počtem obyvatel nad sto tisíc lidí. Jednotlivé skupiny vykázaly významné rozdíly v reakci na stres.

Za prvé, ve stresu dochází u městských obyvatel k nadměrné aktivitě v hippokampu. Amygdala zde umístěná ve střední části spánkového laloku je součástí limbického systému odpovědného za regulaci funkcí vnitřních orgánů, instinktivního chování, emocí, paměti, spánkového cyklu a bdění. Předpokládá se, že špatná funkce amygdaly je primární příčinou duševních poruch, jako je autismus, deprese, post-traumatický šok a fobie. Není bez zajímavosti, že u lidí se zcela zničenou amygdalou došlo ke kompletnímu vymizení strachu.

„Tato žláza je druh mozkového čidla, majícího za úkol identifikovat možná nebezpečí a proto je spojována s úzkostí a depresí.“, řekl profesor Andreas Meyer-Lindenberg z univerzity v Heidelbergu. Dobrovolníci z velkých měst také ukázali hyperaktivitu i v další části mozku, tzv. cingulárním gyru. Tento orgán (který je též součástí limbického systému), je podle Meyer-Lindenberga odpovědný za kontrolu emocí a vyhýbání se nebezpečí.

Ukazuje se, že obyvatelé megapolí, kteří jsou již tak dost vystaveni každodennímu stresu, na něj navíc reagují mnohem útrpněji než lidé z vesnic a malých měst. Jestliže jsou závěry vědců v pořádku, pak neurofyziologické reakce na stresové situace mají obyvatelé velkoměst tak silné, že mohou vést až k destruktivním změnám ve stavbě mozku a vzniku emočních poruch.

Vědci, překvapeni těmito výsledky, provedli další sérii experimentů s náhradními účastníky, vystavenými tentokrát stresujícím i nestresujícím situacím. Pozorování se však potvrdila: rozdíly v činnosti cingulate gyrus i amygdaly se znovu objevily v reakci na stres a byly závislé na typu bydliště. Žádné jiné faktory – věk, rodinný stav, vzdělání nebo příjem nekorelovaly s reakcemi na stres v těchto částech mozku. Jako další zajímavý fakt posloužilo zjištění, že amygdala a cingulate gyrus, tvořící oba části limbického systému a nervově spolu propojené, mají u jedinců, kteří vyrostli ve městě toto propojení oslabené. A to i v případě, že se později odstěhovali na předměstí nebo venkov. Je tedy zřejmé, že spojení mezi těmito částmi mozku se vytváří v dětství.

Profesor Meyer-Lindenberg se domnívá, že dalším úkolem pro vědce je nyní identifikovat ty specifické faktory městského života, které způsobují stres. To se ukazuje jako zvláště důležité v situaci, kdy urbanizace nabírá na rychlosti. Podle předpovědí sociologů budou obyvatelé měst v roce 2050 tvořit 70 % z celkového počtu lidí na naší planetě. S poznáním, které charakteristiky velkých měst způsobují stres a jak na ně reagujeme, nám budou moci vědci nabídnout doporučení pro účinné zlepšení městské architektury. Život lidí v megapolích budoucnosti se tak stane o něco snazším.

Zdroj: Pravda.ru

1 Comment

  1. Už dlouho jsem nečetl něco tak zajímavého, rád navštěvuji tento web.

Leave a Response

Please note: comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.